Od neděle bydlím v Dánsku. Ve vesničce Bjerringbro, které se tu mezi místními prý přezdívá "Boring Bro" (nudné Bro). Tak uvidíme, co je na té přezdívce pravdy... Žije tu 7500 obyvatel, což je trochu rozdíl od Helsinek, ale zas, mám ráda vesnice, tak to by mi teoreticky vadit nemělo. Co mám ráda jsou stará historická centra a to tu bohužel není, to bych se musela přestěhovat do nedalekého historického městečka Viborg. Nejvíce lidí sem asi jezdí do práce, v kancelářích a všech prostorách Grundfosu tu pracuje prý asi 4000 zaměstnanců, teda aspoň to říká Antti, a to bude mít tedy asi pravdu. Antti tam pracuje teď také.
Bydlíme v zařízeném domě, který máme do prosince k dispozici díky firmě Grundfos, kde Antti pracuje. Dům je hned vedle komplexu budov této firmy a tedy ne na úplně idylickém místě. Ovšem co je idylické, je jeho velikost (100m2) a to, že je vše v domě úplně nové. Je to změna, ve Finsku měl náš byteček pouhých 39m2 (stýská se mi). Připadám si tu jak na dovolené, stále jsem si asi neuvědomila, že to je teď můj domov. Jsou tu kromě naší ložnice další dva pokoje, jeden je pokoj pro hosty (takže hosté, jste zváni!!) a jeden je dětský pokoj s dětskou postýlkou (hosté s dětmi jste také zváni!). Pak je tu obývák, ve kterém by se daly vyučovat hodiny tance, jak je veliký a kuchyně s ohromnou pracovní deskou. Z ložnice mi to do obýváku trvá asi tak 2 minuty. V noci jsem na záchod ještě nešla, naštěstí, protože bych se taky mohla ztratit.
Jen to má jednu chybu a to tu, že tu v tom domě jsem jenom já sama, a až večer, když přijde Antti, tak jsme tu dva. Takže je tu trochu smutno a proto si aspoň pouštím české rádio nebo televizi s dánskými či německými programy. A taky tu nejsou koberce a tak když něco řeknu nahlas tak se to tu rozléhá jako v jeskyni nebo kostele. Už jsem přemýšlela, co bych si pořídila jako kamaráda-rybičky a králíka jsem zavrhla. Asi začnu krmit kosy. Tady jich je podle mých pozorování hodně. U domu je totiž přilehlá zahrada, která je skvělá, jsou tam keře a v nich hopsají kosi. A v obchodech mají takové ty lojové koule a tak už se těším, až si je koupím a zavěsím na keře a budu ty kosy pozorovat. Snad mi ty lojové koule neukradne veverka, jako loni v zimě ve Finsku.
Mějte se hezky, jdu si sednou s kafem (pravým, ne rozpustným) na "zahrádku" na deku (chybí tu zahradní nábytek), na sluníčko, protože to tu teda je a hřeje, včera bylo plus 20 a tak jsem dokonce ještě vytáhla plavky. Sice jen asi na půl hodinky než slunce zašlo, ale i tak je to prostě skvělé, ne jako ve Finsku, kde jsem už musela vyhrábnout čepici a rukavice.
Příště třebas o tom, jak tu na mě ze všech možných koutů dýchají vůně domova.
Zdar babímu létu a všem pavoukům, co spřádají pavučiny.
Bodlina
Jupííí, těším se na další články. Dům zní fakt obří :-)
ReplyDeleteZdravím ze skoro zimních Helsinek, je tu fakt kosa, tak užívej tepla!
Šárka
Dekuju za koment:)Budu psat i anglicky. Tak snad to budu stihat. V Cestine mi to jde lip. To je jasny. Musim taky pridat fotky. Holt s tim bloggerstvim jsem zacatecnik. Brr ta zima mi nechybi. Zatim je tu porad krasne teplo. Mej se a pozdravuj Helsinki:)
Delete