Připadá Vám ten název přehnaný?
Až uvidíte fotky, bude vám jasné, co tím chci říct.
Období dušiček je tady a sním je i čas návštěvy hřbitovů. A tak jsem se taky na jeden vydala. Na ten místní, dánský, s kostelem. Přiznám se, že jsem tam byla již jednou a to, když jsem byla na mém tradičním výběhu, v teniskách a běžeckých legínách. Trochu jsem si připadala jak kriminálník, běhat po hřbitově, ale nemohla jsem odolat nenakouknout za pootevřenou branku. A dobře jsem udělala, protože to, co jsem pak viděla, by se dalo přirovnat k návštěvě japonské zahrady. Že zveličuji? Já jsem byla tím hřbitovem tak okouzlená, že se sem teď vracím, kdykoli mám možnost. Kostelík je ve své prostosti a jednoduchosti neodolatelný a hřbitov dýchá přívětivou atmosférou. Mám dojem, že většina hřbitovů, co jsem doposud viděla, obývala trochu chmurná atmosféra, dodávající jim depresivní ráz. Tady jsem tento pocit vůbec neměla, právě naopak. Vše je tu takové měkce působící, oblé, pěkně, ale jednoduše udržované, žádné zvadlé květiny z minulého týdne a dohořívající světýlka problikávající skrz lucerničky, které ještě nikdo neukradl.
Myslím, že začínám pomalu rozumět dánské posedlosti po roztomilosti, pohodlnosti, přívětivé atmosféře a tomu, jakým způsobem ji můžete pocítit na každém kroku, i na takovém místě, jakým je hřbitov. Inu přesvědčte se sami.
Chodíte rádi na hřbitov? Jaké máte při návštěvě hřbitova pocity vy?
Dušičky klepou na dveře a tak vám přeji, ať je ta vaše návštěva také příjemná.
No comments:
Post a Comment