Adventní věnec

Dnes je první adventní neděle.

A moje první adventní neděle v Dánsku.

 Rozhodla jsem se, že si ten dnešní den udělám náležitě speciální a v duchu předvánočních tradic jsem se dala do výroby adventního věnce. Začínám to považovat za svou tradici, jelikož loni jsem také věnec vyráběla. Vlastně dokonce dva, jeden doma a jeden v práci s dětmi. Vždy jsem byla přesvědčená, že jsem na ruční práce nešikovná, a proto jsem se nikdy ničeho takového záměrně neúčastnila. Až pak na vejšce přišly nejrůznější praxe v nejrůznějších zařízeních od psychiatrických léčeben po dětské domovy. A takováto zařízení, kromě jiného, dodržují tradice a tak se zde vyrábějí nejrůznější věci. Na Velikonoce se barví vejce, na Vánoce se vyrábí betlémy a adventní věnce. A asi zde je původ mému odhodlání, že budu tradice také trochu dodržovat. Navíc jsem si zde mohla spoustu věcí vyzkoušet a zjistila jsem, že to vůbec není špatné, že mě to vlastně baví a že z toho mám pak ohromnou radost.

Co taková výroba věnce, alespoň v mém případě obnáší?

1. Tak zaprvé to chce najít tu krabici s věcmi z loňska a podívat se, co že to tam mám.

Nalezeno: tavící pistole, balíček skořice v celku, hvězdičky, 4 fialové svíčky, fialová stuha. Kousek zeleného drátu. To by šlo.

Nutno dokoupit: drát, serepetičky na okrasu a podklad pro věnec.

Dokoupeno: drát. Serepetičky neměly anebo byly šíleně kýčovité.

2. Za druhé potřebujete vyrazit do lesa.

Vybavila jsem se (moudřejší z loňska) nůžkami. Dnes bylo chladno, jen 2 stupě Celsia, proto jsem se pořádně oblékla (to už začíná ten dobrý pocit zadostiučinění, kdy jdete "lovit" a musíte pro to něco udělat). Vzala jsem si plátěnou tašku a vyrazila jsem do nejbližšího lesíka. je jich okolo nás spousta, najít větve nebyl problém. Cestou jsem ještě natrhala nějaké šípky a už jsem si to nadšeně šůrovala domů.

3. Za třetí si připravíte stůl.

Potřebujete staré noviny, vyndat všechny serepetičky a zapálit si svíčku. To pro svátečnější pocit. Ještě by bylo fajn si k tomu dát svařák. Já jsem si vystačila s kafem. Antti se mě zeptal, jestli s tím hodně nadělám. Asi měl strach, že bude muset zase vytírat. Moc se nechtěl účastnit výroby, zalezl si do pracovny a už jsem ho neviděla.

  4. Motáte a motáte. Lepíte a lepíte. Pálíte si prsty plastem z tavící pistole, ale fantazie jede naplno. Zapomenete na vsechny starosti.

5. Usmíváte se, dokázali jste to! Následuje chození po bytě s věncem a hledání toho nejlepšího místa.

6. Smetení odpadu a těšení se na zapálení první svíčky.

Hned mám Vánočnější pocit a také to tu krásně voní po jehličí. Neznám krásnější a svěžejší vůni.

Všem přeji krásný advent a radost při výrobě vašeho věnce anebo třeba pri jiných tradicích, které dodržujete vy.

Bodlinka

Výlet na kole/Cycling trip

Cycling trip

 

Today was a beautiful sunny autumn day and I decided to enjoy it. The air was crisp, something around eleven degrees, not too hot, not too cold. First of all I should write how thankful am I for this weather here. It´s end on October and I´m wearing 3/4 leggings and just wind jacket. How I have missed this while living in Finland.

 

I took my bike, only planning to go  for 45 minutes but ended up cycling almost hour longer than that. I couldn´t get enough of the beautiful nature, sun and silence. I haven´t met a single person...

 

I think the pictures speak for all.

 

 I LOVE AUTUMN! 

 

(Fotky z dnešního výletu na kole, bylo krásně slunečno, podzimně, okolo 11 stupňů a já jsem se kochala přírodou, nikde ani živáčka. ) 

 

 

 

 

 

 

 

Roztomilý hřbitov

Připadá Vám ten název přehnaný?

 

Až uvidíte fotky, bude vám jasné, co tím chci říct.

 

Období dušiček je tady a sním je i čas návštěvy hřbitovů. A tak jsem se taky na jeden vydala. Na ten místní, dánský, s kostelem. Přiznám se, že jsem tam byla již jednou a to, když jsem byla na mém tradičním výběhu, v teniskách a běžeckých legínách. Trochu jsem si připadala jak kriminálník, běhat po hřbitově, ale nemohla jsem odolat nenakouknout za pootevřenou branku. A dobře jsem udělala, protože to, co jsem pak viděla, by se dalo přirovnat k návštěvě japonské zahrady. Že zveličuji? Já jsem byla tím hřbitovem tak okouzlená, že se sem teď vracím, kdykoli mám možnost. Kostelík je ve své prostosti a jednoduchosti neodolatelný a hřbitov dýchá přívětivou atmosférou. Mám dojem, že většina hřbitovů, co jsem doposud viděla, obývala trochu chmurná atmosféra, dodávající jim depresivní ráz. Tady jsem tento pocit vůbec neměla, právě naopak. Vše je tu takové měkce působící, oblé, pěkně, ale jednoduše udržované, žádné zvadlé květiny z minulého týdne a dohořívající světýlka problikávající skrz lucerničky, které ještě nikdo neukradl.

Myslím, že začínám pomalu rozumět dánské posedlosti po roztomilosti, pohodlnosti, přívětivé atmosféře a tomu, jakým způsobem ji můžete pocítit na každém kroku, i na takovém místě, jakým je hřbitov. Inu přesvědčte se sami.

 

 

Chodíte rádi na hřbitov? Jaké máte při návštěvě hřbitova pocity vy?

 

Dušičky klepou na dveře a tak vám přeji, ať je ta vaše návštěva také příjemná.

Kachní domečky

 Kachní domečky

 

  Dnes nás po dlouhé době zašimraly sluneční paprsky na nose a tak jsem se vydala na odpolední procházku. Podzim je již v plném proudu, stromy se převlékají do podzimního barev, zato lidé se s příchodem chladnějších dní halí do barev tmavých, jako by bylo potřeba vybalancovat tu podzimní barevnost přírody.

Již dlouho jsem se chystala vydat se k místnímu rybníku, který je malebný. Je porostlý na březích rákosem a nad hladinou se sklánějí větve smuteční vrby. K rybníku jsem se vydala nejen proto, abych se pokochala jeho krásou, ale hlavně proto, abych nakrmila jeho obyvatele - kachny. A že jich tam bylo, tlačily se jedna přes druhou, jen aby na ně také zbyl nějaký ten drobeček starého chleba. Co se mi líbilo, byly kachní domečky, které jsou vybudované u ostrůvku, který je uprostřed rybníka. Jen těch kachen je víc než domečků a tak přemýšlím, jak to s tím bydlením řeší.

V Bjerringbro je rybník ještě jeden, větší, bez domečků, tam se budu muset také vydat. Jen nevím, co s sebou, nemáme přebytky starého chleba a přeci nekoupím čerstvý. Přemýšlím, co mají kachny rády.

A co vy, taky vás baví krmit kachny? Čím je krmíte? Možná si říkáte, že je to nuda, ale věřte tomu, že po každém krmení odcházím s takovým veselým pocitem, že jsem těm kachnám třebas zpříjemnila den nebo minimálně zpestřila jídelníček:-) A to stojí za to!

Normální den

Takový normální den

Jak momentálně vypadá můj normální den?

 1. Vstanu. Je to obvykle kolem 9 hodiny, kdy se to stane. Budík posouvám od 7:30, nemůžu si pomoct. V duchu si říkám, že není třeba spěchat z pěkně vyhřáté postele. A to je pravda. S jedinou výjimkou, moje podvědomí má zkřížené ruce a podupává si nohou. A tak díky němu mám pak špatný pocit celý den. Navíc někdy dostanu migrénu jako dodatečný trest za můj příliš dlouhý spánek. Na druhou stranu jsem milovník spánku, to zas tak hrozný není:-)

2. Snídaně a vypití dvou šálků kávy s mlékem.

3. Otevřu notebook a projdu e-maily. Je to napínavé. Nemůžu se dočkat, zda tam není nějaká odpověď na mé žádostí o zaměstnání. Moment napětí ... NIC. Hm, to je překvapení. Každý den už po dobu 24 dní.

4. Hledání práce/surfování po netu - 50% / 50%. Říká se, že hledání práce je práce na plný úvazek. Je to pravda, ale také je pravda, že jsem poměrně dobrá v prokrastinaci.  Popravdě, brouzdat stránkami, kde převážná většina inzerátů a pracovních nabídek je v Dánštině, není moc zábavné.

5.Telefonáty. Získávání informací o volných místech. Co můj životopis, zaujal? Atd. Většinou nemají žádné pozice otevřené a netuší, ze jsem jim poslala svůj životopis. Tak to chodí při hledání práce, kdy oslovujete zaměstnavatele bez toho, aniž by měli vypsané volné pracovní pozice.

6.Oběd - ta lepší část dne.

7.Sport - to je také bezva. Konečně mám čas a energii na to jít si zaběhat, zajezdit na kole nebo se potrápit v posilovně.  Čerstvý vzduch, svěží podzimní počasí, skvělá kombinace pro vyčištění hlavy.

8. Studená sprcha potom - ještě lepší pocit.

9. Znovu kontrola e-mailů ... co kdyby ...

10.Pocit neskonalého šěstí, protože Antti přijde domů a já mám s kým mluvit ! :-)

11.Večeře-vaření a následné snězení. 

12. Čtení knihy nebo sledování televize, kde není nic, a všichni lidé mluví tím divným jazykem. Ach jo. Two and half men na vedlejším programu, skvělé!

13.Skype s kýmkoli, kdo je k dispozici. Musím vyprodukovat svých denních 2000 slov, abych zabránila frustraci.

14. Pocit, že jsem dneska zase nic neudělala, přitom to tak není, jen ty výsledky zatím nejsou hmatatelné. A hmatatelné výsledky (třebas jako nové boty za výplatu) ty já mám ráda.


Slovo dne/tohoto období-VYTRVALOST.


To je klíčem k získání zaměstnání a o získání práce v cizí zemi to platí dvojnásob.
Jeden e-mail bude jednoho dne TEN PRAVÝ.

Normal day

 

Just a normal day

 

How does my normal day look like?

 

1. I wake up. It´s usually around 9 when that happens. I´m snoozing from 7:30. It´s not good but I can´t help myself. And my thoughts are telling me that there is no need to hurry out of the nicely warm bed. My thoughts are right. With one exception-my subconsciousness is upset and I feel bad about it all day . Plus sometimes I have a headache as additional punishment of my over-relaxed body. I love sleeping-nothing so much to complain about:-)
2. I eat breakfast and drink two cups of coffee with milk.
3.  I open my laptop and check my e-mails. It´s exciting. I´m waiting if there is some answer to my job applications. Moment of surprise...NO. Hm, not a surprise. Every day now for 24 days.
4. Browsing internet/looking for job - 50%/50%. They say that looking for job is full time job. It´s truth, but I´m a little bit procrastinating. I´m pretty good at that. But well, it gets boring to search on "look for work" websites, where most of the adverts are in Danish, naturally.
5. Calling to places. Asking about possibility to work there. Have they recieved my CV? Etc. Ususally they have no positions open and no clue I have sent them my CV. Yeah that´s how it goes when you are sending open applications.
6. Eating lunch - that´s good.
7. Sports - that´s also good. Usually I go for run or cycling. Fresh air, crisp autumn weather, great combination for clearing out my head.
8. Cold shower-even better.
9. Checking e-mails again...what if...
10. Being happy because Antti comes home and I have somebody to speak with! :-)
11. Dinner-cooking and eating. Nice.
12. Reading book or watching Tv-where is nothing and all the people speak that annoying language. Oh yeah, Two and half men come from the other programm, great!
13. Skyping with whoever is available. Im trying to use all my 2000 words that I normaly would use... to prevent frustration.
14. Feeling like ...I haven´t done anything again today..Allthough I have! As one my friend said - I´m enjoying myself...hmm, ok.

WORD of TODAY/

THIS PERIOD = PERSISTENCY.

 

That´s the key to get a job. One e-mail will one day be THE ONE!

 

Dánsko a doprava-vlak

Cestování vlakem v Dánsku

Dnes o tom, jak se v Dánsku cestuje vlakem.

Dalo by se říci, že spolu s ježděním na kole, by se cestováním vlakem dalo zařadit do skupiny "environmental friendly" cestování, tedy cestování ekologické a k životnímu prostředí přátelské. Já nevím, jak vy, ale já jezdím vlakem strašně ráda. Má to několik důvodů. Z prvé: ve vlaku se mi nedělá nevolno jako v autobuse nebo autě (pokud ho neřídím, to se zase dělá nevolno spolujezdcům). Za druhé: ve vlaku je záchod. Nesporná výhoda. V dánském vlaku je záchod pěkný, čistý a voňavý. Myslíte si také, že úroveň veřejných záchodů vypovídá o vyspělosti společnosti? Myslím, že všechny výzkumy životní úrovně by měly do svých kritérií zařadit kritérium veřejná toaleta. Za třetí: ve vlaku je více prostoru. Za čtvrté: jízda vlakem nabízí zpravidla malebnější výhledy než jízda autobusem nebo autem.  V Dánsku má jízda vlakem ještě několik dalších výhod: je to rychlejší než autobusem, ve vlaku je wifi a nemusíte mít u sebe drobné, abyste si koupili jízdenku. Takže podtrženo sečteno cestování vlakem to u mě vyhrává na plné čáře.

 

Říkáte si, že to vše zní příliš dobře na to, aby to byla pravda? Dobře dobře...kvalita se zákonitě musí odrážet na ..no hádejte na čem...Jasně, na ceně. Cestování vlakem je zde podstatně dražší než autobusem. Uvedu příklad, chcete-li se vydat do nedalekého města, vyjde vás jízdenka na vlak  na 39 dánských korun, zatím co jízdenka autobusem na 20. Ovšem tím levným autobusem pojedete 46 minut vyhlídkovou jízdu po okolních vesnicích v porovnání s 23 minutami ve vlaku. Tak si vyberte.

 

Jinak co mi vyhovuje, je způsob kupování jízdenky. To není jako u nás, že byste se museli stresovat ve frontě u pokladny a zjišťovat, kdy jede další vlak, protože tento vám s největší pravděpodobností ujede a ještě čelit kyselému výrazu pokladní, když nemáte na zaplacení přesný obnos. Tady si přijdete k automatu na jízdenky, vyberete si v jakém jazyce chcete automat obsluhovat (čeština ve volbě není, ale je tam dánština, angličtina nebo němčina) a koupíte si sami jízdenku. Zaplatíte buď hotově nebo kartou a máte jízdenku. Pak už jen nastoupíte do vlaku a čekáte, až přijde průvodčí a jízdenku vám zkontroluje. Někdy také nechodí, to záleží na typu vlaku.

 

Vlakové stanice jsou tu moc krásné a stylové asi jako tato. Nechybí stylové kolo s košíčky.

 

  Zde dole je fotka z nádraží v Aarhusu. To je veliké vlakové nádraží a chvíli mi trvalo než jsem zjistila, z kterého nástupiště mi můj vláček jede, avšak stačí, abyste chvíli vypadali ztraceně a pobíhali ze strany na stranu a hned se vám nabídne několik lidí a krásnou dánštinou se vás zeptají asi na to, zda potřebujete pomoct. A odhadnete, na co se vás asi ptají a tak jim v angličtině řeknete, že jo a oni vám už v ještě krásnější angličtině ukážou kudy jít. Ochota lidí je tu opravdu velká. Ještě se na vás na rozloučenou usmějí a popřejí vám pěknou cestu.

 

 

Pěknou cestu i vám,

Bodlina.

Dánsko a doprava-kolo

Dánsko a doprava

Kolo
Co vás napadne, když se řekne doprava v Dánsku?

Mě po dvou týdnech dánského života vyskočí před očima obrázek Dána jedoucího na kole. Na tom klasickém, černém retro kole s košíčkem vepředu a vzadu. Těch je tu opravdu spousta a téměř bych řekla, že se množství lidí dopravujících se denně na kole do práce nebo do školy neliší od Holandska. Kola jsou všude, kam se podíváte a Dánové si je očividně hýčkají. Jen mě ještě takové kolo chybí. Myslím, že až takové kolo budu vlastnit, budu způli Dán a má integrace do místní společnosti učiní mílový krok v tom správném směru.

  

Takové pěkně červené kolo se zvonkem a srdíčky bych chtěla, vyhlédla jsem si ho tu v obchodě. Jen nemá košíčky a ta cena se mi také moc nelíbí (počítej děleno 7.45 abys dostal cenu v Eurech). Ostatně ceny kol jsou tady nehorázné a několik tisíc se mi za nové retro kolo dávat nechce. Zatím jsem ve fázi hledání kola ojetého.

 

Na kole se tu jezdí počasí nepočasí. Když prší, tak si vezmete pláštěnku a je to. Když fouká, tak si nasadíte čepici. Prostě pro kolo není nic omezením. Ostatně mě je tento způsob dopravy sympatický, je to rychlé, zadarmo a ještě uděláte něco pro své zdraví. Jo a jsou tu docela roviny. Antti už kolo taky vyzkoušel. V práci so ho můžou zadarmo půjčit a pak ho zase vrátit, když už ho nepotřebují. Taťka to okomentoval, že vypadá jak doručovatel zásilek z PPL, no slušelo by mu to, ne? :-)

 

Ta fotka dole je parkoviště kol. Je to vynález, který mě fascinuje. Stojí to na vlakovém a autobusovém nádraží a myslím si, že to stačí k vytvoření obrázku o množství kol v Dánsku. A upozorňuji, že jsme pouze na vesnici, představte si ta města! Jinak jsem kolo do tohoto parkoviště ještě parkovat nezkoušela a jsem zvědavá, jak to funguje, když ho chcete zaparkovat do té horní řady.

Tak co, taky vyndáte své retro kolo, vybavíte ho košíčky a vydáte se do práce?

 

Věta na konec: "Kde jsou moje blatníky?"

Bodlina

The smell of home

The smell of home

Last time I mentioned that I´m going to write about  how here in Denmark  I´m surprised by a variety of familiar scents  that remind me of home. These are sort of those moments, when while walking in the town you suddenly feel the smell from the corner bakery and you remember how you and your grandma used to bake the bread on Saturdays, when you were little. Or when  you by surprise find on the bottom of your closet scarf worn by your mother, sniff it and remember that this is exactly how she used to smell.

I have a lot of memories associated with different smells. The way how many things and places smell are in my memory, each of them as a little notch that cannot be ever erased. And one must say that there is already a couple of notches there and that quite often  they suddenly arise as a memory of something that for me is somehow important. And this is what I would like to write about today.

When I lived in Finland, there weren´t as many familiar smells that would catch my nose every now and then. It was different. Many smells were very new, strange, in a way excotic and I had to get used to the fact, that plenty of things smell differently than how I was used to. These new smells I´ll probably remember in various moments in the future and they will always remind me of Finland.

Here in Denmark it´s completely different. From the very first day I´m nicely surprised how „like at home“ it smells here. This feeling follows me everywhere  and I love it. For example already the first evening here, when I opened the window, it was already dark and the fresh scent, the mixture of humid soil, forests and warmness of autumn evening were in the air and came into our living room and I couldn´t get enough of that. It´s that kind of full scent that if you could, you would take a bite of it. In that moment I was taken back to Holubov, to the landscape full of woods and fields, where I grew up and where I love to return. Because exactly like this it smells there when it´s evening.

The following day I went for a run into the near forest. Besides of the great feeling of explorer  when I see places I´ve never been to, I can´t get enough of the lovely homely scents. That day it was warm, sunny, beautiful autumn day ,and immediatelly when I entered the forest, the known smells touched my nose. The smell of fallen leaves bathing in the sun shine. The blanket of autumn leaves so soft, warm and welcoming that I´d like to jump in it and throw the leaves around and then lie for a while and just suck the great scent.  But if I did that, my heart rate would decrease and all my runner´s performance would go in vein. So I just kept imaginating it.                       

Just when I got to the place where the forest ends my attention was taken by another very known smell. Every mushroom picker would appretiate that and would deeply understand what am I talking about. It´s the moment when you almost like a hunting dog spot the smell of mushrooms growing just somewhere near, and you say this loudly, and make sure that your mushrooming mate can smell the same as you.

Almost daily, when I´m on my way back from grocery shopping (it´s a  pretty long way to the local shop), around early evening, the time when people already returned back from work, there it is, the smell sneaking through the partly opened windows. Hmm, I´m thinking, here they are roasting meat, and here, three houses further it smells like apple pie. And so all my way home I spend thinking what do these and the other people cook for dinner. And usually I get a pretty good idea what could I cook that nigt. You must know the feeling when you get taste on spare ribsbecause you smell it from your neighbours garden grill.

Have you ever been thinking about what smeels do you like? What do they mean for you and how did you learn to like them? I think that world without smells, scents, odours or however they are called, the world would be boring and empty.

Wishing you nice evening.

Bodlina 

Vůně domova

Vůně domova

 

Zmínila jsem se, že napíšu o to tom, jak tady na mě ze všech koutů dýchají nejrůznější vůně, které mi připomínají domov. Jsou to takové ty momenty, kdy třebas jdete městem a najednou cítíte vůni z pekařství a vzpomenete si, jak jste s babičkou o sobotách pekli chleba, když jste byli malí. Nebo třebas najdete ve skříni šálu, kterou nosila vaše maminka, přičichnete si a vzpomenete si na to, že takhle voněla?

 

Já mám s vůněmi spojenou spoustu vzpomínek. Vůně věcí a míst jsou jako zářez, který se mi vryje do paměti a už se nikdy nesmaže. A že už tam těch zářezů pár je a že se najednou ohlásí jako vzpomínka na něco, co pro mě je nějakým způsobem důležité, tak o tom vám dnes napíšu.

 

Začnu tak, že když jsem ty tři roky žila ve Finsku, s tolika vůněmi, které mám s něčím spojené, jsem se nesetkávala. Spíše naopak, vše pro mě byly vůně nové, cizí, svým způsobem exotické a musela jsem si dlouho zvykat na to, že spousta věcí voní jinak, než jsem byla zvyklá. Tyto nové vůně si v budoucnu vybavím ve spojitosti s Finskem a jsem zvědavá, kde mě ty vzpomínky zastihnou.

 

To tady v Dánsku je to úplně jiné. Od prvního dne zjišťuji, že tu a tam mám ten opojný pocit, že "tady to voní jako doma". Nemůžu se toho pocitu zbavit a hodně mě to baví. Tak třebas hned první den, když jsem večer, už za tmy, otevřela okno a do obýváku se vlila ta vůně. Vůně tmy a vlhkého teplého podzimního večera smísená s vůní polí. Taková ta plná vůně, že byste se do ní skoro zakousli. Ta vůně mě vzala do náručí a vrátila mě zpět do Holubova, do polí a lesů pod Kletí, kde jsem strávila spoustu let a tak ráda se tam vracím. Protože takhle přesně to tam voní když je večer.

 

Další den jsem si šla zaběhat do nedalekého lesa. Kromě toho, že se teď nemůžu nabažit pocitu objevovatele, když procházím místy, kde jsem nikdy nebyla, se také nemůžu nabažit těch skvělých známých vůní. Ten den bylo teplo, slunečno, podzimně krásně a mě hned, jak jsem vběhla do lesa, pohladila vůně spadaného listí prolitého teplem slunečních paprsků. Skoro až bych si do té teplé peřiny z listí lehla a válela se tam a rozhazovala listy okolo sebe. Ale to by mi klesla tepová frekvence a můj běžecký výkon by vzal za své a tak jsem si to jen představovala.

 

 Hned při kraji lesa mě překvapila další známá vůně, kterou ocení nejeden zapřisáhlý houbař. Vůně hub. Prostě ten moment, kdy jdete a lesem zavětříte jako ohař a řeknete: "Tady musí růst houby, cítím je ve vzduchu." a ujistíte se, jestli je váš houbařský parťák cítí taky.  

 

Téměř denně, když chodím poslední týden z nákupu (do obchodu je to kus cesty), k večeru, v tu dobu, když lidé už přišli z práce domů, cítím z pootevřených oken kuchyní, jak se na ulici linou různé vůně dobrot. "Aha", říkám si, "tady se peče maso", jé a tady o tři domy dál to zase voní jako jablkový koláč a tak cestou domů hádám, co si kdo dává k večeři.  To přeci sami znáte, když jdete po ulici a dostanete chuť na řízek, protože u "Koubů" ho dneska určitě mají k obědu, jinak by to tu u nich takhle pěkně nevonělo.

 

Přemýšleli jste někdy o tom, jaké vůně jsou ty vaše? Jsou pro vás také tak důležité? Pro mě určitě a myslím si, že svět bez vůní by byl o tolik chudší a nudnější, že si to ani nechci představovat.

 

Přeji voňavou neděli,

Bodlina

New home

New home

From Sunday I´m living in Denmark. In a village called Bjerringbro. By locals called „Boring bro“, so let´s see how close from the truth this name is… There are 7500 people living here, which is quite a difference from Helsinki. I like villages, so teoreticaly, this shouldn´t be an issue for me. One thing I like are old historical city centers, which is sort of missing here, for that I´d  have to move to nearby town called Viborg. Lots of people are coming to here daily to work. At offices and all premises of Grundfos is working all together around 4000 people, at least Antti says so, and if he says so, then it must be truth. Antti works there now too.

We live in a furnished family house, which we got available from Grundfos. We can be here until the end of December. The house is situated near the complex of Grundfos buildings, so the location is not that idilic. But what is very idilic is the size of the house (100m2) and a fact that everything in the house is brand new. That´s obviously a big change, comparing to our little cozy appartment in Vantaa with 39m2 (miss that place). I´m feeling here like on holidays, still haven´t realised that this is my new home.  Except of our bedroom there are two additional bedrooms here, one is a guestroom (all guests are welcome) and other is a childrens room with a chidrens bed (guests with children are welcome). Then here is a living room where one could teach dance lessons, how big it is and a spacious kitchen. It must take like two minutes to walk from the bedroom to the living room. Luckily I haven´t needed a toiled at night yet because I might also get lost on the way.

The house has one mistake, and that is such that I´m here most of the time alone, then in the evening when Antti comes from work it´s two of us. I feel a little lonely. There are ways how I´m trying to get myself entertained – by listening to czech radio or watching (having as a background - for the voicec and pictures of people) tv with danish or german programmes. And one more thing to mention, here are no carpets and so when you say something it echoes like if you were in a cave or in a church. I´ve been already thinking what could I get myself for a friend - fishes and rabbit denied. I think I´ll start feeding the blackbirds. According to my observations there are many of them here. The house has a little back yard where are many bushes and there the blackbirds live. And in the shops they are selling those „feeding balls“ (don´t know the name-the thing that is made out of seeds and fat) and so I will buy these feeding balls and hang them on the bushes. Then I can watch the birds.  Hope that the ball won´t be stolen by a squirell like last winter in Finland (yes I like watching birds, I´m growing a nice hobby for my retirement).

Wish you a nice time, I´m going to sit with a cup of coffee (real one, not instant) to the backyard. I´ll sit on the blanket, garden furniture is missing, and enjoy all the sunshine, because the sun still has power here, yesterday was 20C and so I actually found and put on my bikini. Well, ok only for like half an hour untill the sun got covered by cloudes but anyway…It is great, not like in Finland, where I had to dig out already my hat and gloves.

Next time maybe about how the  smells here remind of my home.

Bodlina

 

 

Nový domov

Nový domov

Od neděle bydlím v Dánsku. Ve vesničce Bjerringbro, které se tu mezi místními prý přezdívá "Boring Bro" (nudné Bro). Tak uvidíme, co je na té přezdívce pravdy... Žije tu 7500 obyvatel, což je trochu rozdíl od Helsinek, ale zas, mám ráda vesnice, tak to by mi teoreticky vadit nemělo. Co mám ráda jsou stará historická centra a to tu bohužel není, to bych se musela přestěhovat do nedalekého historického městečka Viborg. Nejvíce lidí sem asi jezdí do práce, v kancelářích a všech prostorách Grundfosu tu pracuje prý asi 4000 zaměstnanců, teda aspoň to říká Antti, a to bude mít tedy asi pravdu. Antti tam pracuje teď také.

 

Bydlíme v zařízeném domě, který máme do prosince k dispozici díky firmě Grundfos, kde Antti pracuje. Dům je hned vedle komplexu budov této firmy a tedy ne na úplně idylickém místě. Ovšem co je idylické, je jeho velikost (100m2) a to, že je vše v domě úplně nové.  Je to změna, ve Finsku měl náš byteček pouhých 39m2 (stýská se mi). Připadám si tu jak na dovolené, stále jsem si asi neuvědomila, že to je teď můj domov. Jsou tu kromě naší ložnice další dva pokoje, jeden je pokoj pro hosty (takže hosté, jste zváni!!) a jeden je dětský pokoj s dětskou postýlkou (hosté s dětmi jste také zváni!). Pak je tu obývák, ve kterém by se daly vyučovat hodiny tance, jak je veliký a kuchyně s ohromnou pracovní deskou. Z ložnice mi to do obýváku trvá asi tak 2 minuty. V noci jsem na záchod ještě nešla, naštěstí, protože bych se taky mohla ztratit.

 

 

Jen to má jednu chybu a to tu, že tu v tom domě jsem jenom já sama, a až večer, když přijde Antti, tak jsme tu dva. Takže je tu trochu smutno a proto si aspoň pouštím české rádio nebo televizi s dánskými či německými programy. A taky tu nejsou koberce a tak když něco řeknu nahlas tak se to tu rozléhá jako v jeskyni nebo kostele. Už jsem přemýšlela, co bych si pořídila jako kamaráda-rybičky a králíka jsem zavrhla. Asi začnu krmit kosy. Tady jich je podle mých pozorování hodně. U domu je totiž přilehlá zahrada, která je skvělá, jsou tam keře a v nich hopsají kosi. A v obchodech mají takové ty lojové koule a tak už se těším, až si je koupím a zavěsím na keře a budu ty kosy pozorovat. Snad mi ty lojové koule neukradne veverka, jako loni v zimě ve Finsku.

 

Mějte se hezky, jdu si sednou s kafem (pravým, ne rozpustným) na "zahrádku" na deku (chybí tu zahradní nábytek), na sluníčko, protože to tu teda je a hřeje, včera bylo plus 20 a tak jsem dokonce ještě vytáhla plavky. Sice jen asi na půl hodinky než slunce zašlo, ale i tak je to prostě skvělé, ne jako ve Finsku, kde jsem už musela vyhrábnout čepici a rukavice.

 

Příště třebas o tom, jak tu na mě ze všech možných koutů dýchají vůně domova.

Zdar babímu létu a všem pavoukům, co spřádají pavučiny.

Bodlina